Moje začátky v malování

Tak kdy už to konečně zkusím?

Tuhle otázku jsem si pokládala dlouhou dobu, a malování jsem odkládala s výmluvou „až na to bude čas“. Jenže čas plynul a plynul a já stále nezačala.

Upřímně? Podvědomě jsem to stále odkládala, protože jsem na to neměla odvahu. Obávala jsem se toho, že nebudu vědět, jak začít. Že nebudu znát žádnou techniku, že mi to nepůjde, že se to nebude nikomu líbit natolik, aby mé obrazy kupoval a že sklidím kritiku. Kritiku jsem tak i tak sklidila, i od lidí, na kterých mi záleželo. Nakonec jsem za ní vděčná, protože díky ní jsem mohla spoustu věcí vylepšit a zdokonalit. Kritiku teď přijímám pozitivně, není tu od toho, aby mě od malby odradila. Je tu proto, aby poukázala na chyby, které sama nevidím a mohla jsem je napravit.

Nechtěla jsem si to přiznat, ale byla jsem i líná se do malby naplno pustit. Místo toho jsem prokrastinovala, seriály a filmy vždy zvítězily. A já pak ze sebe měla ten hrozný pocit, že nedělám nic, co bych chtěla a co by mě posunulo dál. O čem vím, že by mě bavilo a naplňovalo. Byla přede mnou dlouhá neznámá cesta, která ve mně vzbuzovala obavy. Nevěděla jsem, co od ní očekávat.

Nakoupila jsem si plátna, barvy, štětce a další drobné pomůcky, které jsou k malování potřeba. Pak jednou nadešel den, kdy jsem si řekla, že to prostě zkusím. Vyhradila jsem si na to celý večer. Ani jsem nevěděla, co budu malovat. V hlavě jsem měla spoustu myšlenek a pocitů.

Pamatuji si, že jsem přijela ze školy na víkend domů a měla po dlouhé době volný večer. Mrzelo mě, že nemohu být na koleji a bavit se s přáteli. Ten večer mi ještě volali, že je škoda, že tam nejsem s nimi. To mi moc nepomohlo, vnitřně mě to užíralo a měla jsem pocity odloučení. Zároveň jsem přemýšlela nad tím, jak takové vztahy vznikají a vzájemně se propojují. U toho jsem malovala a vůbec nepřemýšlela nad tím, co dělám, jakou techniku používám. Vznikl z toho obraz Propojování lidí alias Enjoy the silence. Proč zrovna tento název? Poslouchala jsem u malby Depeche Mode a zrovna od nich hrála tato písnička, která vystihovala celou situaci. Užij si ticho! Celé dny, co jsem byla na kolejích jsem ticho neznala. Bylo to pro mě cizí slovo. A já si v tu chvíli ten klid a ticho užívala.

A takhle vznikl můj první obraz.

Strach ze mě opadl a z malování se pro mě stalo něco podstatného a začalo být mojí součástí. Malovala jsem častěji a moc mě to bavilo, seberealizovala jsem se u toho, odpočinula a přišla na jiné myšlenky. Je to taková forma terapie. Nejvíce jsem tvořila, když jsem měla špatnou náladu nebo deprese. Mohla jsem tak vyjádřit své pocity a myšlenky. Malování mě z těchto negativních stavů vždy dostalo, a ještě jsem ze sebe měla dobrý pocit, že jsem se po malých krůčkách posouvala dál v tom, co mě baví. Proto bych malování doporučila všem, co mají špatné stavy. Prostě se z toho vymalujte, uvidíte, že Vám bude lépe a že se Vám uleví, protože tím vyjádříte své pocity, které v sobě nosíte a třeba o nich ani nikomu nechcete říct.

Zkuste to taky a najděte svojí uměleckou duši!

Jestli se Vám článek líbil, můžete dát like, okomentovat ho nebo sdílet. Za každé ohlasy budu moc ráda 🙂